Teaser Interview

2. září 2010 v 19:58 | Ina |  News
Na stránce Progpower USA byla zveřejněná část rozhovoru s Charlotte.

Delain - Charlotte Wessels

Milton: Tak jak to vnímáš, být obyčejná městská holka, která ráda zpívá, přidává se do skupiny a další věc víš, že cestuješ po světě, hraješ každou noc pro stovky lidí, někdy plačících a křičících a zkoušejících udržet tě na stagi? Není to někdy děsivé?
Charlotte: (smích) Je to opravdu zvláštní! (smích) Je tak skvělé mít možnost to dělat, víš? Cestovat do míst, které si vždy chtěl navštívit a potkat lidi, kteří vypadají, že tě mají rádi kvůli hudbě. Je to velmi zvláštní, jak tvoje hudba může ovlivnit lidi a to tě dělá velmi skromným spíš než arogantním. Je to velmi surrealistická zkušenost, ale opravdu úžasné. Důvod proč jsem se začala angažovat s kapelami, které jsou, je, že mě baví psát hudbu a zpívat písně, co jsou všechny stále tam, takže je to skvělé. Na druhou stranu je to také velice komplikované, protože jsem stále na vysoké škole. Zkouším studovat ve svém časovém volnu, protože kapela mi zabírá prakticky všechen můj čas. Někdy je těžké učitelům vysvětlit, proč odjedu na dva měsíce. Pro některé důvody lidé nevidí minulé Number 1 hity v žebříčcích Top 10. Nerozumí tomu, že tu je na hudební scéně víc než Madonna a Britney Spears. Někdy je těžké lidi přesvědčit, proč věnuji tolik času do této věci, že jsem do toho tolik vášnivá a proč je to tolik pro mě důležité. Nicméně někteří lidé na univerzitě to chápou. A je to velmi pěkné, když to chápou. Doufám, že mohu do roka nebo roka a půl školu dokončit a pak se mohu kompletně zaměřit na hudbu.

M: Senzační! Co děláš za školu, něco s hudbou?
Ch: Moje zaměření jsou dějiny výtvarného umění. Opravdu to nesouvisí s hudbou, ale může to být pro hudbu velmi inspirující. Mám opravdu ráda historii jako například řeckou mytologii. Je to opravdu senzační. Dalo to inspiraci pro některé písničky, je to druh zápasu, umění a hudby. Opravdu mám ráda tuto kombinaci.

M: Přijde mi opravdu zajímavé, když říkáš, že získáváš inspiraci z umění. Když se podívám na texty DELAIN a vím, že jsi většinu, jestli ne všechny, napsala ty, můj postřeh je, že pocházejí z mnoha každodenních témat a zkušeností místo fantasy nebo mytologických témat.

Ch: A máš naprostou pravdu. Když píšu texty, obvykle čerpám inspiraci z věcí, které se mi staly, nebo se staly lidem kolem mě. Ale stále dokonce, když popisuješ každodenní věci, to je senzační mít druh scény pro tvá slova. Například písnička Virtue and Vice je opravdu o tom, že někdo má problém se sebou a pokouší se s tím něco udělat. Hodně každodenních věcí, ale i způsob, jakým jsou slova napsaná, jsou založená na římských ctnostech a neřestech a jako bych jim říkala "Kdybych jen mohla být jako vy." Linie postupuje "Fortitude I'd be like you" (pozn. překl.: část textu Virtue and Vice v překladu "Statečnost, chtěla bych být jako ty"). Statečnost je jako personifikace síly a moci a to, že se opravdu ničeho nebojí. A pak říkám "Fortitude I'd be like you, but I only speak when spoken to" (pozn. překl.: část textu Virtue and Vice v překladu "Statečnost, chtěla bych být jako ty, ale mluvím jen, když mluvil k…") což, abych tak řekla, je čin reálného života. Zkouším vzít materiál, který znám z mých studií, a zapojit ho do textů. Je to krásný pocit dát jim tvar. Zkouším hlavně psát o věcech, které se nakonec opravdu stanou.

M: Takže se založením na textech nepředpokládám, že bys už narazila na draka nebo čaroděje…

Ch: (smích) To je věc, kterou obvykle říkám, když se mě lidé ptají, proč nemáme fantasy téma a texty a já si jen myslím, že můžu psát více přesvědčivé texty, jestliže píšu o věcech, které se na mně osvědčily. Den, kdy potkám čaroděje, napíšu o něm text, ale ne před tím. (smích) Ale víš; jestli jsi opravdu dobrý v dělání materiálu, jdi do toho. Tam venku existuje spousta úžasných fantasy spisovatelů a nechci, aby to znělo, že jejich materiál je špatný. Spíš hádám, že to není pro mě.

M: Myslím, že celý proces psaní textů, musí být úžasný. Pamatuju si rozhovor s někým, který jednou řekl: "Vážně nerozdávám kecy o mých textech, jen ve studiu píšu, co mě napadne." (smích) Je to úžasné, že je to pro každého jiné.

Ch: Ano, domnívám se tak. Martijn, náš keyboardista, například nemá pro texty smysl. Neposlouchá je. Samozřejmě, že se o ně stará, jestli jsou dobré nebo ne, myslí si, že by měly vždy být dobré. Někteří lidé si myslí, že je to vážně důležité, zatímco jiní hlavně poslouchají hudbu. Dokážu si představit, že pokud jsi nástroj, osoba, která oponuje zpěvákovi, potom pro tebe možná slova nejsou důležitá, jestli znějí správně nebo ne. Názor na slova není tak důležitý, spíš to, jak to zní s hudbou. Myslím, že jsem slyšela kluky z MUSE říkat, že zpívá to, co jako první dobře zní s hudbou, zvuky jako "ohs" a "ahs" a "ehs", dokážu si to představit. Vlastně musím uznat, že od doby, kdy jsem začala hrát na piano, když přemýšlím nad představou písničky a nacházím se, jak zpívám opravdu nesmyslná slova, která dobře zní s hudbou, ale opravdu to nic neznamená, tak to někdy zní o hodně lépe, než když se o to skutečně pokouším se správnými slovy. Tuším, že to hodně závisí na tom, jaké perspektivy píšeš, ale v ideální situaci bys měl samozřejmě na obojí dávat pozor.

M: Zmínila si MUSE, mají na tebe vliv, nebo jsou tví oblíbenci?

Ch: Jo, mám je velmi ráda. Jsou to velmi talentovaní hudebníci, přestože musím připustit, že jsem chvíli jejich hudbu neposlouchala. Znovu, až když vyšlo jejich album Origin of Symmetry, jsem z nich byla opravdu nadšená. Tuším, že když mi bylo kolem 14 let, tak to byl první velký reálný koncert, na který jsem šla. Bylo to vzrušující a pamatuju si, že jsem dostala triko a plakát a šetřila jsem spoustu peněz na show. (smích)

M: Takže než cokoliv jiného víš, co to obnáší být jako fanoušek, jít na show, koupit si věci (merchandise) a opravdu být rozrušený z kapely. Viděl jsem několik kluků na metalové scéně, kteří jsou v kapele a odmítají "být fanoušky" ostatních kapel z důvodu, aby vypadali "profesionálně".

Ch: Jo, stále si to pamatuju, není to pro mě tak dlouho, ale pamatuju si, jaké to je být dospívající a obdivovat kapely, které máš rád. Podívej na METALLICU, například oni byli vždycky opravdu upřímní o tom, že jsou fanoušky MOTORHEAD. Dokonce když DIO nedávno zemřel, vydali opravdu milující dopis, hlásající jak velkými fanoušky byli. Myslím, že na tom není vůbec nic špatného. Před pár týdny jsem byla navštívit koncert Amandy Palmer a skutečně ji zbožňuji. Můžeš říct, že jsem se chovala jen jako fanynka, vyfotila jsem se s ní a byla jsem natolik nadšená, že jsem to dala na Twitter. Po chvíli jsem zaznamenala, jak mi lidé říkají:"Oh, neměla bys tohle dělat, nevypadá to profesionálně a mohlo by ti ublížit, když lidé uvidí, že obdivuješ někoho jiného." To je tak pošetilé, proč bys jako hudebník neměl mít rád jiného hudebníka? Nicméně si musím připustit, že je nyní těžší poslouchat jiné metalové skupiny s ženským vokálem. Nemá to nic společného s image, ale když je poslouchám, začnu se ptát sama sebe:"Je naše hudba dost dobrá?", "Můžeme se s nimi srovnávat?" atd. Začneš na to pohlížet z jiného úhlu, i když nechceš. Už to není rekreace. Teď je tedy tolik neposlouchám, možná se to časem změní, ale teď se z toho pro mě stalo něco, jako že to souvisí s prací. Stále k nim mám velký respekt a obdiv, ale nemohu přijít domů a pustit si jejich alba.

M: Od doby, co jsi přibraná do female fronted metalové kapely, nech mě do toho na vteřinu nahlédnout. Na prvním albu DELAIN Lucidity byly hostujícími zpěvačkami Sharon den Adel (Within Temptation) a Liv Kristine (Leave's Eyes). Co to pro tebe je, tehdy zcela nezkušená zpěvačka, nahrávat duety s těmato slavnými zpěvačkami? Bylo to těžké srovnávat sebe a své party s jejich?

Ch: Jo, úplně. To je jedna strana toho. Vlastně to byla první věc, která mě napadla. Bylo to tak zastrašující, dělali to tak dlouho, zatímco jsem byla zcela zelená a nevěděla jsem, co mám dělat. (smích) Ale tu myšlenku jsem brzy nahradila, tak brzy, jako jsem si uvědomila, že mě to nenechají zpívat, protože jsem hrozná. Takže jsem pro to napsala slova a se Sharon, kterou jsem dlouho hledala, jsme zpívaly slova, jenž jsem napsala. Wow. Udělalo to na mě obrovský dojem. Byla jsem na to tak pyšná, že jsem spláchla všechnu tu nejistotu. "Kruci, jo, budu nahrávat to album se všemi těmi úžasnými zpěváky!"

M: A teď se podívej na sebe, jsi postavená na té samé úrovni jako tyto dvě vynikající zpěvačky. Lidé teď uvažují o Simone Simons (Epica), Floor Jansen (ex-After Forever, ReVamp), Sharon den Adel (Within Temptation) a teď i o tobě. Jaké to je mezi těmito alby být postavená na této úrovni?

Ch: Víš, že je to velmi zvláštní? Myslím tím, že je vážně úžasné, když lidé udělají seznam jmen a ty jsi jeden z nich, ale zároveň si myslím, že je legrační, když jsem na takových listech. My všichni jsme tak rozdílní zpěváci, chápeš? Je tu tolik rozdílů. Lidé je dají o jedné skupiny, ale když se na to podíváte, například Floor je od Simone naprosto odlišná. Všechny byly klasicky školené, možná Sharon ne, ale dává klasické výšky také, zatímco já vždy měla jazzové a popové hodiny. Myslím tím, že jsem strašně dlouho zpívala Nirvanu! (smích) Je to tak odlišné, ale zároveň skvělé, když mě lidé zařadí mezi ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama